Když ženě položíte otázku, která životní změna byla pro ni největším překvapením, vám zcela jistě odpoví že ta, kdy porodila své první dítě. Již samotný porod je značně zlomovým momentem a důležitou životní zkušeností. Z hlediska psychologického i osobního je však velmi zajímavé zjištění, že ačkoliv je dnes toto téma bez naprostého tabu, všude najdete plno informací, je novopečené mateřství pro mnoho žen stále překvapivým prožitkem.
V této oblasti nám byla odkrytá veškerá tabu, k dispozici jsou fotky, videa i dokumetární filmy, psychologické studie chování různých typů rodiček, informací o před a poporodní péči nejen u nás, ale i ve světě, řešení přítomnosti či nepřítomnosti otců u porodu, různých historek, apod.
I přes všechny tyto informace je pro mnohé ženy první mateřství velmi jedinečným, až dá se říct velmi šokujícím zážitkem i přesto, že se na něj připravují po celou dobu těhotenství, tedy zhruba dlouhých devět měsíců. Často své tělo i fyzické prožitky odhadneme mnohem lépe, než celou svou psychiku, aniž bymělo naše tělo s porodem předchozí zkušenost. Problémem může být způsob snášení bolesti, rychlost hojení poporodních ran, které většina žen již řeší okamžitě po porodu tím, že s prvním jídlem si dají dávku přídavných enzymů ( které lze užívat po porodu klasickém i po císařském řezu, nejčastěji formou léku Wobenzym). Nemáme však aktuálně na mysli hojení ran a odstranění bolestí, ale pro mnohé nepředstavitelný pocit toho, že je něco po porodu jinak. Že přestáváme být samy za sebe a z role dcery se převtělujeme do klíčové role matky.
Pak nastává období, které je pro nás plné údivu a nečekaných situací. Nastane pro nás období, kdy zjistíme, že se v některých situacích chováme jako naše matky, které jsme kvůli tomu častokrát kritizovaly či nechápaly. Jsme šokovány tím, jak samy reagujeme na první bolest bříška, první horečku, jak hystericky nebo apaticky reagujeme na to, že nic nestíháme, máme doma nepořádek, náš vztah prochází první těžkou zkouškou neboť otec dítěte, byť jeho spolutvůrce je co se týče pomoci doma naprosto mimo. Proč tomu tak je? Proč nedáme na rady jiných, zkušených jako s Wobenzymem a nebereme nastalou situaci s pragmatickým klidem? Proč si to tisíckrát slibujeme a stejně to neděláme? Protože proto…