Potřebu znalosti anglického jazyka jsem si uvědomovala už na začátku střední školy. To, že jsem odmaturovala z anglického jazyka za 2, byl pro mě velký úspěch. Zasloužený a vydřený.
S kamarády ze třídy jsme často organizovali filmové večírky, které probíhaly střídavě v bytech našich rodičů, když zrovna nebyli doma. Popíjelo se víno a sledovaly se různé filmy v anglickém znění. Byla to pro nás příjemná forma, jak zábavně vstřebávat cizí jazyk.
Dokázali jsme si anglicky hodiny vykládat o filmech. Do hlavy nám to lezlo vlastně samo.
Doba střední školy je ale už dávno pryč a času rapidně ubylo. Vlastně parádní angličtina, kterou jsem disponovala, zmizela mávnutím proutku.
Jazyk jsem přestala používat, na filmy se dívám v češtině a kámoši ze střední se rozprchli po celé republice, a někteří i dál. Život se mění nám všem.
Dnes jsem zaměstnaná. Z práce se vracím v odpoledních hodinách a někdy se musím hodně přemáhat, abych například uvařila na druhý den, zaběhala si, nebo si přečetla nějakou zajímavou knížku. Anebo se začala znova učit anglicky.
Tak dlouho jsem přesvědčovala sama sebe. Už musím začít! Já už přece musím začít! Dnes prostě začnu!
Koupila jsem si angličtinu pro samouky a krásný nový slovník, uklidila si na svém psacím stole u okna a taky jsem si pořídila kvetoucí kaktus, abych si zpříjemnila studijní prostředí.
Toto odhodlání mi vydrželo sotva týden. Zkoušela jsem i metody pouštění filmů, ale vždycky jsem nakonec usnula v gauči.
Týdny ubíhaly. Můj zájem o angličtinu ochabl, zato nervozita z nezvládnuté akce sílila. Rozhodla jsem se, že si zařídím doučování u sebe doma.
Moje paní lektorka byla mláda zcestovalá žena, plná elánu. Docházela ke mně zhruba dvakrát týdně. Podle toho, jak jsme obě měly čas. Z počátku to bylo tvrdé, ale po čase jsem zjistila, že na tom nejsem zas tak špatně, jak jsem si myslela.
Staly se z nás dobré přítelkyně a občas jsme zašly i na to víno. Postupně jsem ale začala využívat možnosti volby. Hodiny jsem občas rušila. Byla jsem unavená z práce, nebo se mi prostě nechtělo a Katce jsem mohla úplně v pohodě zavolat, že dnes na lekci nemám, jak se říká, tzv. morál. Katka to vždy pochopila a já jí nemusela vysvětlovat proč.
Po čase lekcí ubývalo a já se zase dostala do stejných kolejí. Nakonec Katka odcestovala na Nový Zéland a lekce jsme ukončily úplně.
Vzniklo mezi námi sice velké přátelství a dodnes si píšeme, ale anglicky jsem se vlastně moc nenaučila.
Došlo mi, že nad sebou potřebuji pevnější ruku a pravidelné lekce. Nejlépe v nějaké jazykové škole, kam budu pravidelně 1 x týdně docházet a kde se nebudu moci vymlouvat například to, že dnes jsem unavená.
Kurz si prostě předplatím a tím si zajistím, že i přesto, že se mi nebude nikam chtít jít, do kurzu prostě půjdu, protože to mám zaplacené a chci!
Začala jsem navštěvovat jazykovou školu PELICAN. Procházela jsem si více škol, ale škola Pelican mě zaujala jednak vstřícností a ochotou se domluvit na časech, které mi vyhovovaly, a taky malými skupinami, protože nejsem od jisté doby úplně společenský člověk.
Taky mě oslovila jejich vlastní metodika „Pelican active learning systém“, která podporuje činnost a kreativitu studentů, díky čemuž si osvojím cizí jazyk snáze. Chtěla jsem proto udělat maximum.
Bylo mi jasné, že se budu muset připravovat i doma, ale vše, co by mi pomohlo angličtinu snáze dostat do hlavy, bylo v tu chvíli nejdůležitější.
Škola Pelican sídlí na ulici Lidická 9. Je to příjemné místo, kde se cítím dobře.
Do školy chodím každý čtvrtek už skoro rok. Jazykový kurz anglického jazyka byl asi jediný způsob, jak se opravdu začít učit anglicky. Mám dobré výsledky. Už se nestydím mluvit před ostatními a jsem na sebe hrdá. Ráda mluvím cizím jazykem.
Na moji přítelkyni Katku hodně myslívám a posílám jí časté pozdravy na Zéland, ale s ní bych se anglicky asi nikdy nenaučila.