Granitový dřez patří v oblasti kuchyňského vybavení mezi výrobky, kterým se prorokuje velice slibná budoucnost. Pokud se ptáte, čím si takto lichotivou pozici na trhu vysloužil, pak pro vás máme odpověď. Mohou za to jeho velmi dobré vlastnosti, kterými se podobá nerezu, ale zároveň i designová atraktivita, jaké nerez nikdy nedosáhne. Vybrat granitový dřez však není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Než se pustíte do nákupu, měli byste o tomto materiálu vědět pár základních faktů. Vlastnosti dvou různých dřezů z granitu se totiž mohou lišit více, než byste čekali. Proč? Protože tento materiál nemá přesně definované složení…
Granitový dřez – pár informací o jeho materiálu
Granitový dřez ve své podstatě nemá jasně danou formu ani strukturu. Klasicky se za definující bere fakt, že je vytvořený z kameninové směsi. Vlastnosti, ty jsou však dané jen a pouze složením. Pojďme si o něm říct něco víc. Granit tvoří především kamenná drť ve směsi s pojivy (nejčastěji polymethylakrylátová, polyesterová nebo polyuretanová). Jako kamenina se pak používají především křemičité písky, nadrcená žula nebo přímo křemen. To jsou všechno poměrně chemicky inertní a odolné materiály. Ke směsi je pak potřeba přidat barviva. Granitové dřezy totiž mají oproti těm nerezovým zajímavější design a nabízejí více barevných variant. Všechny tři tyto složky však musí být v konstantním poměru, aby byly zajištěny nejlepší možné vlastnosti. Tedy, aby se všechny tři složky maximálně efektivně využily.
Jak by mělo vypadat ideální složení granitu?
Pokud se pokusíme najít ideální poměr jednotlivých složek ve směsi, měli bychom si především říct, co je jejich úkolem. Začněme barvivy. Ty mají v podstatě jediný účel, dát dřezu barvu. Bude-li jich ve dřezu málo, nebude dostatečně probarvený a bude prosvítat původní odstín. Naopak nadměrné množství má za následek zvýšení křehkosti (protože ve směsi pak bude méně pevných složek). Pojiva (v lepším případě akrylátová, v horším polyesterová) mají držet jednotlivé úlomky křemene a křemenitý písek pohromadě. Z toho důvodu je jejich dostatečný obsah v granitu více než podstatný. Jakmile ale překročí určitou mez, může granit ztratit svou odolnost. Nakonec jsme si nechali křemenné písky a žulu. To je základní materiál, který ovlivňuje chemickou i tepelnou odolnost, pevnost dřezu a dává mu tvar. Ve směsi by ho mělo být co nejvíce, ale jen do té míry, aby ho zvládlo pojivo slepit do jednoho kompaktního útvaru. Jinak se bude granit drolit. Jaký je tedy nejvhodnější poměr? Podle nás postupně v řadě žula:pojiva:barviva 80:15:5.
Co výrobce, to jiný materiál, kdo se v tom má vyznat?
Granitové dřezy, vzhledem k jejich rostoucí oblibě, jsou pro výrobce čím dál atraktivnější. Znamená to tedy, že se na jejich výrobu zaměřuje stále více a více společností. Problém ale je, že neexistuje žádná oficiálně daná forma granitu, jak jsme již řekli, a každá firma si tedy může patentovat svou vlastní verzi. To je důvod, proč se na trhu setkáte s názvy, jako je Silgranit, Fragranit, Algranit nebo Cristalite. Vyznáte se v nich? Pravděpodobně ne, podívejme se tedy na následující srovnání:
- Silgranit – 80 % přírodní žuly, zbytek tvoří akrylátová pryskyřice a pigmenty.
- Algranit – 75 % žulových částiček, 20 % pojiv, 5 % barviv.
- Cristalite – 75 až 80 % lisovaného křemene, zbytek tvoří keramická barviva a akrylátové pojivo.
- Fragranit – 80 % žuly, 20 % polymerové pryskyřice, zlomkové množství barviv.
- Tegranit – 80 % přírodní žuly a částeček křemenitého skla, 15 % tvrzené pryskyřice a 5 % barviv.
Z toho tedy vidíte, jak je trh v tomto ohledu bohatý. Abyste měli jistotu, že si pořídíte skutečně kvalitní dřez, doporučujeme sledovat, jak se který výrobce přiblížil ideálnímu poměru a složení a pak, podle materiálu, teprve vybírat konkrétní granitový dřez. Budete pak totiž vědět, že jeho vlastnosti budou nejlepší dosažitelné.