Zlepši se v němčině – škola Pelican ušije kurz na míru

Od rána mám takový zvláštní pocit, aby taky ne když mě čeká ta důležitá zkouška z němčiny. Měla jsem se daleko více připravovat. Určitě jsem to zanedbala a nezvládnu to. Moje vnitřní já mi to pořád dokola opakovalo. A nakonec přece jen mělo pravdu. Ta velká pětka se na písemce jenom vyjímala.

Musím se rozhodnout, co budu dělat, takhle to prostě dál nejde. Jestli budu pokračovat, tak na konci roku se ta velká pětka bude vyjímat i na vysvědčení. Ale co s tím? Přihlásit se do některých kurzů němčiny v Brně?

Asi mi stejně nic jiného nezbyde. I když teda němčiny mám už po krk. Nikdy mne tento jazyk nebavil a pochybuju, že někdy vůbec začne. Začínám si k němu vytvářet odpor. Čím déle se mu musím věnovat tím je to horší. Ale nedá se svítit.

Musím si položit základní otázku: „kde se nejlépe naučím němčinu v Brně?

Zadala jsem si tedy tuto otázku do vyhledávače a první co mi nalezl, byla jazyková škola Pelican. Jo proč ne, řekla jsem si. O této škole jsem již něco slyšela od kamarádek a všechny byly na míru spokojené. Jazykové kurzy pro veřejnost tam prý šijí na míru.

Tak vyzkoušíme, na kolik jsou lektoři v této škole zdatní, jestli dokáží naučit němčinu v jazykových kurzech i mne. Odeslala jsem tedy přihlášku. Téměř okamžitě mi zvonil telefon. Byla to slečna z kanceláře jazykové školy Pelican, která má kurzy na starosti. A opravdu mi nabídla kurz přímo pro mě.

Začínat jsem měla již za týden a slečna mne ubezpečila, že i mne jako věčného začátečníka dokáží ve škole naučit tak, abych za chvilku byla schopná bez problému mluvit. No tak to jsem zvědavá, pomyslela jsem si. A opravdu jsem byla.

Cena kurzu byla víc než přívětivá, a to že ve skupince budeme pouze tři studenti, bylo také příjemné. Stačí, že ve škole nás je 20. Učitel se nám nevěnuje individuálně, ale on vlastně ani při tak velkém počtu nemůže. Ale v jazykové škole Pelican to bude jiné. Začala jsem se možná i v koutku duše trošku těšit.

První hodina v kurzu němčiny pro veřejnost v Brně

Na Lidickou 9, tam kde jazyková škola má své sídlo jsem dorazila poměrně brzy. Tak jsem vycupitala nahoru po schodech a zazvonila u dveří. V kanceláři školy mne přivítali s úsměvem. Ukázali mi třídu a kuchyňku. Kde jsem si mohla uvařit čaj nebo kávu. To bylo velmi milé.

Čekání jsem si také zpestřila pozorováním výmalby školy. V každé třídě je jiný motiv. V té naší byl motiv ruský. Brzy do třídy začali chodit další studenti. Nakonec jsme byli čtyři, dva stejně staří jako já a jedna paní ve věku mojí maminky. A za nedlouho přišel i lektor.

Představil se nám jako Petr a sdělil, že v našem kurzu němčiny se budeme setkávat právě s ním. Byl to docela fešák, tak aspoň bude na co koukat, když už se jinak nebudu chytat.

Ale tak jak jsem si myslela, že jsem úplný poleno a nikdo mě nic nenaučí, Petr mě pomalu začínal vyvádět z omylu. Díky jeho způsobu vedení hodiny jsem v sobě začala objevovat to o čem ani nevěděla, že se ve mně ukrývá.

Lekce ubíhaly jako voda a pomalu se kurz chýlil ke konci. Za 2 měsíce jsem byla schopná odpovídat na otázky souvislými větami, napsat jednoduchou slohovou práci a zvládnout téměř dokonale i poslech. Ve škole jsem se najednou necítila tak neschopně jako kdysi. I učitelé na mne začali pohlížet jinak.

Jazyková škola Pelican mne opravdu přesvědčila o tom, že i ti co už ztratili víru, se mohou v cizím jazyce zlepšit. Nechtěla jsem v našem veřejném kurzu němčiny jenom tak skončit. Chtěla jsem pokračovat a být lepší a lepší.

Naštěstí i ostatní studenti, teď už vlastně moji kamarádi, se kurzu nechtěli vzdát. Rozhodli jsme se tedy pokračovat. Postupem času jsme překonali jednu jazykovou úroveň a naučili se spoustu zajímavých věcí.

Jestli ještě někdy budu potřebovat jazykové kurzy v Brně, rozhodně už půjdu jedině k Pelicanovi. Moje kamarádky měly pravdu, v této škole naučí mluvit i ty, kteří myslí, že jsou ztracený případ.

 

Leave a comment

Your email address will not be published.


*


5 × 1 =