Nový podnik, který mě dohnal k jazykové výuce

Na vysoké škole jsem pracovala za barem v několika různých brněnských podnikách. Získala jsem tolik zkušeností, že jsem se po státnicích rozhodla otevřít bar vlastní.

Jak to šlo ze začátku

Našla jsem skvělý prostor v centru Brna za slušné peníze a mohla jsem začít zařizovat a vyřizovat. Nejprve bylo samozřejmě třeba vyřídit všechna povolení, včetně živnostenského listu. Po úřadech jsem prochodila nejméně patery tenisky, nicméně vše se zdárně podařilo a já držela v ruce několik papírů, které mě opravňovaly provozovat vlastní restaurační zařízení.

Mám spoustu kamarádů a známých, naštěstí, kteří mi pomohli téměř se všemi pracemi. Bylo potřeba nejprve udělat nové elektrické rozvody, následně vyrobit a nainstalovat bar a posléze vybavit celý podnik. Hodně jednoduše řečeno.

Podle mých nákresů mi kamarád elektrikář za několik přislíbených piv vyřešil nové rozvody, jeho známý vodař natáhl vodu a společnými silami jsme podnik následně vymalovali.

Bar mi zhotovil celý ze dřeva můj bratranec, který má truhlářskou firmu. Vše bylo dle mých instrukcí a naprosto nádherné. Dala jsem mu ještě zakázku na výrobu stolů s tím, že židle sama nějak posbírám po bazarech.

Snažila jsem se, aby vše postupovalo opravdu rychle, a já neměla velkou pracovní prodlevu. Dostala jsem sice celkem obstojnou půjčku, která mi pokryla náklady na podnik i soukromý život, nicméně nechtěla jsem se dostat na úplnou nulu. Makala jsem tedy o sto šest.

Přesvědčila jsem nejlepší kamarádku Katku, aby mi pomohla s hledáním židlí a doplňků. Chodili jsme denně po bazarech a hledaly na internetu vše, co by se mohlo hodit, ale bar nepůsobil jako vetešnictví. Byla to práce na plný úvazek.

Postupně jsme všechny potřebné věci nashromáždily a mohli jsme v kamarádově dílně dávat krásné staré židle do pořádku. Brousily jsme, leštily jsme, natíraly jsme, byly z nás dělnice jak vyšité.

Židle jsme natřely na různé barvy, jejichž základem byla samozřejmě přírodní hnědá, která korespondovala se zadáním barvy stolů.

V baru se mezitím dokončovali základní práce, jako byla podlaha, konečná podoba stěn, stropů a oken i instalování různých spotřebičů včetně pivní pípi a spielboje.

Jak seženu zaměstnance?

Ve svém podniku si budu pracovat sama, nicméně vše sama nezvládnu. Ráda bych nabízela i něco malého k jídlu a měla otevřeno od rána až do večerních hodin. Přibrala jsem tedy do týmu Katku, její sestru a mého bratra. V podniku měl tedy kdo pracovat a po dokončení pár posledních prací jsme mohli stanovit datum otevření.

Slavnostní otevření

Rozhodla jsem se pro trochu větší akci s živou muzikou, vernisáží a ochutnávkovým menu.

Slavnostní otevření padlo na 30. březen a naprosto perfektně se vydařilo. Hrála mladá brněnská rocková akustická kapela, jejímuž koncertu předcházela řeč mladé umělkyně, která u mě vystavila úžasné malby a doplnila tak celý interiér podniku.

Provoz podniku

Byla jsem šťastná a plná chuti rozjet provoz podniku na ostro.

Následující dny, týdny a měsíce se nám dařilo líp a líp. Udělala jsem velkou propagaci na facebooku, rozdávaly jsme s Katkou letáčky v centru města a do schránek a snažily jsme se, aby se o nás hodně mluvilo. Propagace vzala za své a podnik nám začal pěkně fungovat.

Mé velké mínus

Bohužel stále více jsem začala narážet na jednu moji velkou mezeru, kterou byla má jazyková bariéra. I přes to, že jsem vystudovala vysokou školu, jsem nebyla schopná se s hosty, kteří neuměli česky, v pohodě dohovořit.

Musela jsem tuto svoji mezeru začít urychleně řešit, abych tím nepohřbila vše, co jsem pracně budovala.

A znovu do školy

Hledala jsem jazykovou školu, kde budu moci ihned začít. Narážela jsem akorát na kurzy, které začínají v září nebo v lednu a jedou celý půlrok. Do nich už přistoupit nešlo. Naštěstí jsem ale objevila jazykovou školu PELICAN, která nabízí kurzy angličtiny v Brně a otevírá je kdykoliv v průběhu roku, pokud se sejdou minimálně dva uchazeči.

Se školou jsem se spojila a do týdne mě slečna, která měla kurzy na starosti, přiřadila do skupiny s jinou paní a já jsem se začala konečně učit pořádně anglicky.

Můj požadavek byl docházet do kurzu angličtiny minimálně dvakrát týdně a co nejrychleji se jazyk naučit, abych mohla pokračovat a docházet ještě na kurz němčiny.

Měli jsme báječnou lektorku, rodilou mluvčí, která uměla i česky, a díky ní se moje angličtina rychle zlepšovala. Za tři měsíce jsem byla naprosto na jiné úrovni, než když jsem začínala. V podniku jsem se také začínala v klidu domlouvat a přestala jsem se bát výsměchu a o přízeň svých hostů.

Jak je tomu dnes?

Nyní navštěvuji už jen jednou týdně konverzační kurz angličtiny a klasický kurz němčiny v Brně pro veřejnost s dalšími třemi studenty, a jsem naprosto spokojená.

Podnik je krásně zaběhlý, s cizinci nemám problém a jsem na sebe opravdu pyšná. No nemám být proč?

Redakce Press-Media

Doporučuje další zajímavé články na mediích

Aktualitycz.cz

Press-Media.cz

Centrum-Zprávy.cz

 

Profi články

Leave a comment

Your email address will not be published.


*


19 + ten =